HISTORIE NOVODOBÁ

Husité na Praze 7

Vznik CČSH

Revoluční rok 1918 není pro naše končiny spjatý pouze s koncem první světové války, rozpadem Rakousko-Uherska a následným vznikem Československa, nýbrž i s koncem církevního absolutismu, který ovlivňoval veřejný život v dobách Rakousko-Uherské říše.

České kněžstvo ve značné části cítilo s národem a ještě před první světovou vidělo, jak se tehdejší lid odvrací od církve římskokatolické a snažilo se domoci určitých reforem, např. žádalo bohoslužby v češtině, zrušení kněžského celibátu a hlavně rehabilitaci procesu s Janem Husem. Po 28. říjnu 1918 se zdají býti podmínky pro vyjednávání s Římem příhodnější, avšak i tehdy do Říma vyslaná deputace nepochodí.

Na Vánoce 1919 se na Staroměstském náměstí po dlouhých (téměř pěti) staletích bohoslužba místo v latině poprvé v češtině. Setkává se s ohromným nadšením u lidí a to následně dodá impuls pro vznik Církve československé husitské 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Vůdčími osobnostmi jsou Dr. Karel Farský, pozdější patriarcha církve, a Bohumil Brodský.

Cílem je vytvořit křesťanskou církev, vyznávající skutečného Ducha Ježíšova, oproštěného od nánosu staletí. Církev svobodnou, neuzavírající se pokroku lidstva a vedoucí své příslušníky k opravdovému prožívání evangelia. Sympatizantů s nově vzniklou církví v následujících letech přibývá rychlým tempem napříč všemi věkovými kategoriemi a sociálními vrstvami. To vše se pochopitelně nelíbí katolické církvi i jejím sympatizantům, kteří se snaží všechna shromáždění CČSH narušovat nebo přímo znemožnit.

Náboženská obroda na Praze 7

První přednáška pro širokou veřejnost na území Prahy 7 se koná již 15. července 1920 na zahradě tehdejší dívčí školy ve Vinařské ulici (dnešní ZŠ Františky Plamínkové). Jako přednášková místnost pro další přednášky je později poskytnuta tělocvična reálky na Strossmayerově náměstí.

Následujícím rokem bylo známo, že již celkově více než 8500 obyvatel Prahy 7 podalo žádost o vstup do nové církve. Začalo se tedy přemýšlet o vzniku zdejšího společenstva.

To vzniká 11. března 1923 a prvním farářem zdejšího společenstva se stává farář Josef Sainer, který odešel z římsko-katolické církve, a prvním předsedou Rady starších Bohuš Rodovský (starosta společenstva velkořezníků a pozdější poslanec národního shromáždění).

Náboženská obec postupně získává místní farní úřad, kde se soustřeďuje veškerý církevní život. Bohoslužby a křty se konají z počátku pod širým nebem (Zátory, ZŠ Letohradská, Letenské sady, Stromovka) za každého počasí. Od roku 1925 se začíná nahlas mluvit o postavení vlastního sboru. Toto rozhodnutí je ještě umocněno výpovědí (proslýchalo se, že to zařídili katolíci) z reálky na Strossmayerově náměstí a začíná se usilovně hledat vlastní zázemí pro konané akce. Počet členů ve společenstvu dosahuje již 12 000. To znamená, že 20% obyvatel Prahy 7 jsou husité.

Na cestě k vlastnímu svatostánku

Téhož roku se ustavuje stavební družstvo CČH v Praze 7 a je zahájena sbírka. Odbor se usilovně snaží o opatření vhodné budovy, která by se menšími adaptacemi mohla přizpůsobit potřebám církve, avšak je postupně jasné, že nejvhodnějším řešením bude získat vhodný pozemek a postaviti sbor.

Od města je zakoupen pozemek č.p. 600/3 v sousedství reálky. Na tomto pozemku je symbolicky 27. května 1927 položen základní kámen sboru. Ihned poté se podává žádost na městskou radu, aby zakoupený pozemek byl rozdělen na tři parcely. Poněvadž vybudování samotného sboru (kostela) bylo mimo finanční možnosti společenstva a bylo by značně nerentabilní, byl ustanoven podnikatelský plán na výstavbu trojdomu s výstavbou co možná nejvyššího počtu nájemních místností. V roce 1928 je stavba zadána a už v polovině roku 1929 jsou dva činžovní domy č.p. 1385 a č.p. 1387 dány k užívání. Oba domy jsou naprosto soběstačné a cílem je, aby co nejdříve vydělaly na stavbu nového sboru. Současně stále probíhají sbírky, kdy se s žádostí o finanční dary kontaktoval např. podnikatel Baťa či chicagský starosta Antonín Čermák, avšak bezúspěšně. V roce 1935 je společenstvu na stavbu sboru za velkého přispění poslance Bohuše Rodovského udělena půjčka od Hypoteční banky a Karlínské záložny v celkové výši přes 2,5 mil. Kč.

Vlivem nastalé hospodářské krize a následného nadbytku krámů a bytů bylo družstvo nuceno v roce 1936 prodat dům č.p. 1385, a tak mu zbyl jen pozemek na stavbu sboru a dům č.p. 1387. V tu dobu je již vypsán projekt na výstavbu sboru, který by bylo možno na základě největší rentability provésti. Jsou vypsány dvě soutěže, z nichž vyšel projekt architekta Truksy jako nejlepší. Později se však ukazuje, že tento projekt nemůže být proveditelný, a tak je sáhnuto po projektu architekta Kubelky. Ten zadal detailní vypracování stavebních plánů, podmínek a rozpočtů. Ve stanovené lhůtě došlo 12 nabídek na provedení prací, z nichž tu nejlevnější předložil Ing. František Strnad (stavěl také kostel sv. Antonína), jemuž je stavba zadána. Řemeslné práce jsou zadány nejlevnějším oferentům, převážně místním. S pracemi je započato 28. dubna 1936.

Stavba Husova sboru

V průběhu stavby muselo býti z důvodu prosakování spodních vod upuštěno od původního plánu na vybudování čtyř podzemních podlaží, ve kterých se počítalo s tělocvičnou a kluby pro mládež. Nakonec byly vybudovány „pouze“ dvě podzemní podlaží, ve kterých je dvouposchoďové kolumbárium (v podobě krypty) s kapacitou 5500 uren a menším sálem pro obřady. To z něj dělá jedno z největších v Evropě. Součástí Husova sboru je i divadlo Radar, které v současnosti provozuje DDM. V domě je celkem 39 samostatných bytových i nebytových jednotek a velká modlitebna přístupná z ulice se 160 místy pro sezení včetně tří samostatných loží. Dominantou Husova sboru je na střeše umístěný čtyřmetrový měděný kalich (v současnosti pozlacený). Aby i na dálku byl zřejmý účel budovy, ukončuje pohled z ulice v ose u paty věže dvojitý mohutný byzantský kříž z leštěného umělého syenitu. Až do výše 1. patra je dům obložen slezským přírodním mramorem a žulou, aby byla vyjádřena důstojnost celého sboru i bytu duchovního.

Sbor byl vystaven ve stylu funkcionalismu a na svou dobu byl vybaven velmi moderně. Vždyť která stavba v našich končinách byla ve 30. letech vybavena podlahovým vytápěním, domovním telefonem, společnou prádelnou (v ní el. pračka ), ústředním topením, výtahem atd. To vše přispívalo k vysokému komfortu nájemníků. Stavební práce probíhaly velmi rychle a napomohla tomu i mírná zima 1936/1937, a tak se již 10. ledna 1937 mohli první nájemníci stěhovat do svých bytů. Do května probíhaly ještě dokončovací práce (hlavně modlitebna a kolumbárium). 9. května se konalo slavnostní otevření sboru za účasti několika tisíc lidí. Konal se průvod, který vyrážel ze ZŠ Letohradská, dále tehdejší Belcrediho třídou, Veletržní, Dukelských hrdinů a skončil před sborem, kde byly proneseny slavnostní řeči a kde byl sbor slavnostně otevřen. Ihned po akci se konala první bohoslužba v novém sboru. Jaký to slavný den.

Život ve sboru

Nově postavený sbor nesloužil pro potřeby CČSH pouze jako modlitebna, nýbrž i jako komunitní a vzdělávací centrum, kde se při různých příležitostech sházely všechny generace. Byly pořádány tematické výlety, konala se nedělní škola a ti nejmenší mohli zpívat v dětském sboru. Velmi činný byl ve své činnosti hlavně Sociální odbor, který poučoval posluchače, jak o sebe a své bližní dobře pečovati a pomáhati, a zval na své přednášky kapacity, jak z lékařského, tak i z pedagogického prostředí.

Pokojný život společenstva narušila až německá okupace, kdy došlo k přejmenování církve na Církev českomoravskou. Bohoslužby ve sboru sice nadále probíhaly, avšak bylo zavřeno divadlo Radar a veškeré spolky v církvi byly silně okleštěny. Atmosféře nepomohlo ani nastěhování německých rodin do bytů ve sboru. Nacisté využili poměrně vysokou výšku domu (34 m) a zřídili si na střeše pod kalichem střílny, ze kterých kontrolovali vzdušný prostor. Pozůstatek po těchto střílnách je dodnes patrný.

Po válce se život ve sboru vrátil do předešlých kolejí, kdy byly obnoveny všechny spolky včetně divadla Radar.

Od roku 1948 se do popředí společenstva i církve dostávají lidé, kteří velice ochotě spolupracují s komunistickým režimem a kteří se velice nepěkně zachovali i k našim zakládajícím členům. To se stalo osudným i prvnímu a dlouholetému předsedovi Rady starších Bohuši Rodovskému, který byl na základě vykonstruovaného procesu obviněn z defraudace a odvolán z funkce.

V roce 1952 je v prostoru oltáře vybudována freska s motivem životního příběhu prvního patriarchy církve CČSH Karla Farského, avšak ve stylu socialistického realismu.

V dobách socialismu se zde dlouhá léta konaly studentské bohoslužby. Probíhaly zde sice také všelijaké zájmové spolky, celkově je toto období však spjato s postupným ubýváním členů společenstva. Po roce 1989 dochází k postupné obrodě církve a společenstva. Úbytek počtu členů to však nezastavuje.

Od současnosti do budoucna

V současné době místní husité chtějí opět navázat na prvorepublikové tradice. Konají se zde často koncerty, včetně těch světelných. V plánu je opět ze sboru vytvořit kulturní a společenské centrum a zpřístupnit sbor veřejnosti. Jak to ve sboru dnes vypadá, můžete zjistit každou neděli či čtvrtek při pravidelných bohoslužbách. Všichni jste srdečně zváni.